Učitelský ústav Kroměříž (zrušen)

Na samém konci 19. století, v roce 1890 byl v Kroměříži založen učitelský ústav, o jehož založení se vedly dlouhé a úporné spory. Zájem o učitelský ústav projevilo několik moravských měst, největšími konkurenty byly ale Přerov a Kroměříž. Že se Kroměříži podařilo tento ústav získat, bylo výsledkem nejen četných jednání, ale i lepších podmínek, které město nově vznikající škole nabízelo. Ale ani město nebylo jednotné - kroměřížští německy mluvící obyvatelé se rázně stavěli proti tomuto ústavu. Vedení města již bylo zcela v českých rukách a tak slíbilo nové škole hmotnou podporu a péči.

Na tomto základě pak vydalo ministerstvo kultu a vyučování výnos ze dne 1.prosince 1890, podle kterého byl založen kroměřížský učitelský ústav. Původně byl určen jen pro chlapce. Prvním ředitelem byl jmenován dne 8. 7. 1891 profesor prvního českého brněnského gymnázia Antonín Krondl, který byl významným odborníkem a průkopníkem stenografie. Jeho cílem bylo vytvoření původní českou těsnopisnou soustavu. Jeho spis „Pokus o původní těsnopis český" se stal základem první slovanské těsnopisné soustavy. Těsnopis se také - od roku 1898 - vyučoval na kroměřížském učitelském ústavu. První školní rok byl slavnostně zahájen 16. září 1891 za účasti již 49 žáků, třídy byly umístěny v bočním křídle českého gymnázia. Zároveň byla otevřena i cvičná škola, tvořící nedílnou součást učitelského ústavu. Její třídy byly umístěny v několika budovách ve městě. O studium na této škole byl velký zájem. Vzdělávání učitelů bylo dlouho diskutovanou otázkou.

Základem soustavy tohoto vzdělávání se stal říšský školní řád z roku 1869, který stanovil, že se učitelé mají vzdělávat ve 4-letých učitelských ústavech, které byly důsledně rozděleny na chlapecké (při těchto vznikly cvičné školy) a dívčí ( při nich byly založeny mateřské školy ). Obtížné byly přijímací zkoušky, na jejichž základě byl pak student přijat, a to pokud dosáhl 15 let. Studium pak bylo ukončeno maturitní písemnou a ústní zkouškou. Podrobnější ustanovení o počtu, rozvržení předmětů a vyučovací látky byla zakotvena v Organizačním statutu učitelských ústavů z roku 1874. Tento statut položil důraz na vzdělávání ve vyučovacím jazyce, didaktice a pedagogice. Organizace učitelských ústavů doznala změny v roce 1886 a nebyly to změny k lepšímu, ba naopak. Na školy byli přijímáni i studenti 14 letí a také došlo k přeplnění osnov ve snaze o zlepšení všeobecného vzdělání. Nezbylo tak místo na zdokonalení a prohloubení pedagogického vzdělání po stránce teoretické i praktické. Závažným nedostatkem bylo i to, že absolventi učitelských ústavů nemohli pokračovat na vysokých školách, neboť jejich všeobecné vzdělání nebylo rovnocenné se vzděláním, které poskytovaly reálky a gymnázia.

Na učitelském ústavě se vyučovalo: náboženství, vychovatelství a nauka vyučovací, historie a vědy pomocné, mluvnice, písemnosti a znalost literatury, matematika, popisující přírodovědy (zoologie, botanika a mineralogie), přírodozpyt (fyzika a základy chemie ), geografie, nauka o ústavě vlastenecké, polní hospodářství, psaní, kreslení (geometrické i od ruky), hudba a tělocvik. Ke škole pařil také pozemek - zahrada pro praktická cvičení. Kroměřížský učitelský ústav si získal brzy dobrou pověst a tak byl i velký zájem o studium na něm. O vysokou úroveň se přičinili zejména profesoři - např. Ferdinand Vach (byl i ředitelem kůru v kostele sv. Mořice a zvláště pak dirigentem Moravana), který patří k významným organizátorům a propagátorům sborového zpěvu a je zakladatelem Pěveckého sdružení moravských učitelů (založen v r. 1903).

Studenty silně ovlivnila i žákovská čítárna, založená již v r. 1895, kde bylo možno nejen studovat, ale číst i řadu novin a časopisů. Studenti ústavu vydávali také vlastní časopisy - Lípu (umělecko-literární časopis), kterou redigoval Bedřich Beneš Buchlovan a časopis Svítání. Ten vedl Josef Štěrba a presentoval myšlenky a názory studentů. Mezi studenty ústavu si získaly sympatie i pokrokové myšlenky mladého studentského hnutí počátku 20. století. Významným předělem v historii školy se stal školní rok 1903 /1904, kdy byly na školu přijaty také dívky. Ústav doznal díky tomu i změny názvu, rozšířeného na - učitelský ústav koedukační.

V roce 1908 došlo ke změně maturitních zkoušek, vedle písemné a ústní byl její součástí i výstup. Absolvování ústavu umožnilo mladému učiteli aby získal místo prozatímního učitele obecné školy, pokud chtěl získat definitivu, musel mít alespoň dvouletou praxi na veřejné škole a podrobit se zkoušce učitelské způsobilosti. Pokud chtěl učit na měšťanské škole, musel skládat další zkoušky.Ve školním roce 1912/1913 byla zavedena výuka vojenské přípravy, po vypuknutí 1.světové války odešla řada studentů i profesorů na bojiště, konaly se tzv. válečné maturity. Vznikem samostatného Československa v roce 1918 dochází také k dalšímu výraznému rozvoji této školy. Od roku 1919 do roku 1929 byl ředitele ústavu Josef Jedlička, který zároveň zastával funkci starosty města. Obé zvládal dobře a ku prospěch věci.
V roce 1919 vznikl při škole ústav domácích nauk, první škola svého druhu na Moravě, jejíž zakladatelkou byla Antonie Koutná, předsedkyně Zemského spolku učitelek ručních prací na Moravě.

V roce 1929 se stal ředitelem školy Josef Hilgartner, který se zasloužil o rozšíření učitelské i žákovské knihovny, doplnil kabinety a zřídil i studovnu pro pedagogický seminář. Byly také zlepšeny podmínky v samotné školní budově. Od roku 1920 sídlil ústav v budově bývalého německého gymnázia, která patří dosud k ozdobám města Kroměříže.

K výrazným osobnostem učitelského sboru patřil matematik a fyzik RNDr. Jaroslav Linhart, který v rámci názornosti výuky se přičinil o provedení Foucoltova pokusu v rotundě Květné zahrady. Foucoltovo kyvadlo dodnes zdobí interiér rotundy a jeho pohyb, zaznamenávaný na měkkém podkladě z písku je stálým důkazem pohybu Země. K dalším významným osobnostem patřil akademický malíř František Vrobel a známý pedagog Norbert Černý, pozdější zemský školní inspektor, redaktor časopisu Komenský a zakladatel Vlastivědného sborníku pro mládež župy olomoucké. Změny nastaly se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Od r. 1939/40 bylo zastaveno přijímání nových studentů. Wehrmacht zabral v říjnu 1942 budovu kroměřížského učitelského ústavu pro výcvik telefonistek. Učitelský ústav se přestěhoval do budovy gymnázia. Od školního roku 1941 / 1942 byl otevřen 1. ročník učitelského ústavu s pětiletým studiem po německém vzoru .V dubnu 1942 byl přestěhován do Kroměříže i olomoucký učitelský ústav se studenty a učiteli a později přešli do tohoto ústavu i žáci zrušeného učitelského ústavu ve Slezské Ostravě. Do výuky byly zařazeny i předměty z civilní obrany - ošetřovatelské kurzy apod.

Brzy po skončení války se učitelský ústav přestěhoval do své budovy a vyučování začalo již 22. května 1945. Škola si udržuje svou úroveň a o studium je stále značný zájem. V roce 1948 v rámci školské reformy a vytvoření tzv. jednotné školy dochází ke zrušení učitelských ústavů a tedy i kroměřížského, a to k 31. srpnu 1948.Uzavřela se tedy historie školy, kterou absolvovalo na 2 870 studentů a studentek, kteří se stali učiteli a učitelkami v celém tehdejším Československu.