Radnice

Stojí na tomto místě od nepamětných dob. V roce 1574 se připomíná, že tu měl ve sklepení pod ratůzem apotéku nějaký Honz Hoberkom. Na prvním vyobrazení města z roku 1593 má radnice už zhruba dnešní podobu. Její složitý stavební vývoj děl se spojováním okolních domů. Při švédském vpádu roku 1643 byla budova vypálena a shořel tehdá i archiv, proto máme ve městě tak málo pramenů ze starších dob. Renovace radnice podnikána mnohokrát, v roce 1654, 1668 a 1787. Když se po roce 1848 rozpadl feudální řád a na místě starých vrchnostenských kanceláří byla zřízena okresní hejtmanství, pronajala obec budovu novému okresu. Bylo tehdy přistavěno II. patro, a tak se do budovy vešel celý okresní správní aparát, berní úřad, soud i byt hejtmanův. Tehdy byla zrušena obě schodiště zvenčí věže i s vzornými mírami do kamene vytesanými, loktem, sáhem, měřicí. Byla odstraněna i poslední část pranýřního sloupu, jenž byl do dob císaře Josefa II. postaven při kašně. Radniční věž 40 metrů vysoká má renesanční galerii, z níž hlásný vytruboval hodiny, naposled v době vpádu Prušáků v roce 1866. Dvojí ciferník na radniční věži znamenal, že se tu v roce 1691 měřilo na dvojí čas, na celý orloj a na půlorloj. Na věži byl byt pro hlásného a jeho pacholky, kteří ve dne v noci střežili město před požárem. Byl tu také umístěn zvon zvaný Pirglok, jímž se denně dávalo znamení, aby byly uzavřeny šenkovní domy a pivpitelé aby šli na kutě. Při generální renovaci radnice v roce 1963 se znovu vybudovalo schodiště zvenčí věže, bylo otevřeno podloubí, kde po staletí bývaly drobné krámky a naposled zde bylo knihkupectví. Na radniční věži byly dány dva ciferníky připomínající staré měření času. Pod radnicí bývalo vězení, v němž byl v roce 1610 vězněn uničovský farář Jan Sarkander. V roce 1963, když město oslavovalo 700. výročí svého založení, vrátil se sem více než po stu letech Městský národní výbor za předsedy Vlastimila Zdráhala.

Původní text desky byl upraven a doplněn v roce 2005.


Byla postavena na starším jádru v druhé pol. 16. stol. Za svou podobu vděčí olomouckému biskupu Františku z Dietrichštejna, na což upomíná deska zasazená pod oknem druhého patra věže, datovaná rokem 1611. Při švédském vpádu roku 1643 byla budova vypálena, přičemž shořel i městský archiv. Pod radnicí bývalo vězení, v němž byl v roce 1610 vězněn uničovský farář Jan Sarkander. Radnice byla několikrát stavebně upravována, zásadně pak v roce 1668 Karlem II. z Lichtenštejna, jak uvádí erbovní deska druhotně osazená v přízemí. Po roce 1848 pronajala obec budovu nově vzniklému okresnímu hejtmanství. Při pseudoklasicistních úpravách bylo přistavěno druhé patro, byla zrušena obě schodiště zvenčí věže i s vzornými mírami vytesanými do kamene, loktem, sáhem, měřicí. 40 metrů vysoká radniční věž má galerii, z níž hlásný vytruboval hodiny, naposled při pruském vpádu v roce 1866. Dvojí ciferník na radniční věži znamenal, že se tu v roce 1691 měřilo na dvojí čas, na celý orloj a na půlorloj. Na věži byl byt pro hlásného a pacholky, kteří střežili město před požárem. Byl tu také umístěn zvon zvaný Pirglok, jímž se denně dávalo znamení, aby byly uzavřeny šenkovní domy. V rámci oslav 700. výročí založení města, v roce 1963, bylo při generální renovaci radnice znovu vybudováno dvouramenné schodiště a otevřeno podloubí, kde po staletí bývaly drobné krámky. Na radniční věž byly instalovány dva ciferníky připomínající staré měření času. Budova se stala opět sídlem městské správy. V roce 2003 byla v obřadní síni umístěna rozměrná olejomalba Maxe Švabinského Žně.