Rudolf Johannes Joseph Rainier Kardinal von Habsburg-Lothringen

jiná

* 9. 1. 1788, Florencie

† 23. 7. 1831 (43 let), Baden (Dolní Rakousko)

církev

1806 se stal nesídelním kanovníkem olomouckým
1818 byl ozdoben kardinálským kloboukem a posléze se stal  kardinálem
1818 absolvoval kněžské a biskupské svěcení a byl v Olomouci intronizován jako arcibiskup

Rudolf Jan se narodil do arcidomu habsbursko-lotrinského jako nejmladší syn budoucího císaře Leopolda II. a jeho manželky Marie Ludoviky Španělské.
Byl zakladatelem Vítkovických železáren 1828. Arcivévoda Rudolf Jan Habsburský, syn rakouského císaře Leopolda II., který působil i v Kroměříži, byl ale zároveň velkým milovníkem hudby a jedním z největších mecenášů Ludwiga van Beethovena.
V Olomouci inicioval roku 1820 založení prvního z olomouckých parků. Na jeho počest obdržela první část olomouckého parku název Rudolfova alej. Jmenovala se tak až do vzniku Československa, kdy dostala nový název Smetanovy sady. Nejznámější stromořadí ale nese Rudolfovo jméno dodnes.
Zasadil se i o stavbu nové divadelní budovy v Olomouci (1830). Rudolf Jan obnovil univerzitu v Olomouci (dnes zvanou Univerzita Palackého, která získala pojmenování Františkova univerzita na počest jeho bratra, císaře Františka I. Zemřel na krvácení do mozku.
Má pomník (je to busta na vyvýšeném podstavci) v Podzámecké zahradě v Kroměříži, jejž nechal zřídit arcibiskup Theodor Kohn roku 1899. Další jeho pomník se nachází v parku lázeňského města Bad Ischl v Horním Rakousích, které bylo velmi oblíbené u členů habsburské dynastie a u rakouských aristokratů.
Jako připomínka 188. výročí úmrtí olomouckého arcibiskupa kardinála Rudolfa Jana byl v olomoucké Rudolfově aleji vysazen jubilejní strom.
Byl milovníkem hudby, věd a umění, sám byl také aktivním hudebníkem a významným mecenášem Ludwiga van Beethovena (1770–1827). Torzo hudební sbírky Rudolfa Jana dnes tvoří významnou část kroměřížského hudebního archivu. Součástí pozůstalosti je také unikátní Sonáta pro dva klavíry v rukopisu Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791). Zasadil se o výstavbu nové divadelní budovy v Olomouci (1830) a o zřízení řady olomouckých parků a promenád, roku 1827 vymohl opětovné povýšení olomouckého lycea na univerzitu a dal základ železářským závodům ve Vítkovicích. Ačkoli byl pohřben v rodinné hrobce u kapucínů ve Vídni, podle vlastního přání bylo jeho srdce posmrtně vyjmuto a uloženo v kryptě olomoucké katedrály.

Vídeň - císařská rodinná hrobka Habsburků v kapucínském kostele. Srdce je uloženo v kryptě katedrály sv. Václava v Olomouci, poloha hrobu na mapě