Podzámecká zahrada

Celkový rozvrh rytiny z r. 1802 naznačuje ráz zahrady, jak jej zformovala stavební činnost arcibiskupa Ant. Th. Colloredo-Waldsee v 90. letech 18. stol. Původní úzký Licheštejnův a Schrattenbachův barokní parter v ose zámku, zdobený borderiemi a sochami, podstatně rozšířen o rozsáhlé stromové porosty a louky. Tento preromantický prvek volné přírody byl však vázán promyšleným systémem topolových alejí na původní geometrickou osnovou parteru. Vznikl tak zajímavý a ojedinělý typ osvícensko-klasicistního parku s příznačnými detaily, jakými byly drobné stavby kolem vodních kanálů a rybníků, kruhový Chrámek přátelství (původně na ostrůvku uprostřed jezírka) nebo půvabná intimní zahrada s malou loggií (dnes Švabinského kolonáda) při severovýchodní stěně zámku. Atrakcemi zahrady se staly již v romantickém duchu - drobné bizarní stavby: umělá ruina, poustevna, besídka v hranici dřeva, čínský pavilón a tahitský chrámek. Konečné úpravy parku vtiskl až arcibiskup Chotek a Sommerau-Beckh v 30. a 40. letech 19. stol. Jim padly za oběť nejen topolové aleje, ale bohužel také řada barokních soch ze zrušeného parteru, které byly částečně bezohledně osekány na torza pro umělé ruiny, částečně zakopány nebo naházeny do zahradního kanálu.