Max Švabinský

česká

* 17. 9. 1873, Kroměříž

† 10. 2. 1962 (88 let), Praha

výtvarné umění, vzdělávání

cvičná škola Boženy Němcové v Kroměříži
německá reálka
1891–1898 Akademie výtvarných umění v Praze, studium u Maxe Pirnera

Malíř, grafik, profesor a rektor Akademie výtvarných umění v Praze.
Autor řady olejů, grafických listů, zpracovával i monumentální formy (mozaiky, vitráže), zabýval se grafikou poštovních známek a bankovek.
V roce 1891 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
V roce 1910 založil a do roku 1927 na pražské akademii vedl grafickou speciálku
V roce 1932 je jmenován doživotním členem - korespondentem L´ Institut National de France, v Madridu pak akademikem - korespondentem Real Academia de Bellas Artes. V roce 1931 dostává Velkou výroční cenu České akademie věd a umění za monumentální plátno Žně.

Kroměříž, Jánská ul.15. Na rodném domě i na domku v areálu kroměřížské Octárny na Tovačovského ulici, kam se rodina později přestěhovala, jsou umístěny pamětní desky.

1. manželka Eliška "Ela" Vejrychová
2. manželka Anna Vejrychová
nevlastní dcera Zuzana Švabinská

Kroměříž (Čestný občan města Kroměříže od 14. 9. 1923),Praha

Narodil se v Kroměříži v Jánské ulici, ale rodina se záhy přestěhovala do tzv. Matoušova domu na kraji Vodní ulice, potom k Moravě k Hütterům a nakonec do starého františkánského kláštera, tzv. Octárny. Do Jánské ulice se vracel jako žák obecné školy umístěné proti jeho rodnému domu. Vystudoval německou reálku, poté byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval u Maxe Pirnera (1891-98). Je autorem řady olejů, grafických listů, zpracovával i monumentální formy (mozaiky, vitráže), zabýval se grafikou poštovních známek a bankovek. V roce 1891 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1910 založil a vedl na pražské Akademii výtvarných umění, po svém jmenování profesorem, grafickou speciálku (v jejím čele stál do r. 1927). V roce 1918 byl jedním ze zakládajících členů Sdružení českých umělců grafiků Hollar. K jeho nejznámějším dílům patří např. Splynutí duší (1896), Chudý kraj (1900), Velký rodinný portrét (1905), cyklus dřevorytů Rajská sonáta (1917-20). V Muzeu Kroměřížska je v reprezentativním Památníku Maxe Švabinského představen průřez jeho tvorbou. Čestným občanem města Kroměříže byl jmenován dne 14. září 1923, jeho jménem je pojmenováno jedno z nábřeží řeky Moravy.

V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, s jejíž rodinou se znal již od roku 1895. Manželství bylo ukončeno v roce 1923. Příčinou rozpadu byl vztah Švabinského s Annou Vejrychovou, manželkou jeho švagra, malíře Rudolfa Vejrycha. V roce 1932 se Švabinský s Annou Vejrychovou oženil a žil s ní až do její smrti v roce 1942. V roce 1945 adoptoval dceru Anny Vejrychové a Rudolfa Vejrycha Zuzanu Švabinskou (1912–2004). Ta po smrti Maxe Švabinského pečovala o jeho dílo, byla autorkou řady výstav, expozic i publikací propagujících umělcovo dílo. Napsala také knihu vzpomínek Světla paměti (Academia, 2012).

Praha Vyšehrad 3/18