Jindřich Spáčil

česká

* 24. 5. 1899, Kvasice

† 20. 11. 1978 (79 let), Kroměříž

vzdělávání, kultura, literatura, archeologie, dějiny

Navštěvoval měšťanskou školu v Tlumačově, od roku 1913 pak učitelský ústav v Praze.
1917 povolán do armády, válku prožil na italské, ruské a francouzské frontě.
1919 složil maturitní zkoušku.

Od roku 1919 učil na národních školách v Kvasicích, Střížovicích, Lednici a Hulíně.
V roce 1928 získal místo učitele dějepisu a českého jazyka na Odborné škole pro ženská povolání v Kroměříži a v letech 1937 - 1951 zde působil ve funkci ředitele. Do roku 1959 pak učil na jedenáctileté střední škole v Kroměříži.

V Kvasicích na rodném domě v Horní ulici je též umístěna pamětní deska.
Ve Fügnerově ulici v Kroměříži je na domě, ve kterém žil od roku 1929 až do své smrti v roce 1978, umístěna pamětní deska.

Otec byl hajným, komorníkem kvasického knížete Thuna, později správcem zámku v Kvasicích.
J. Spáčil se aktivně podílel na založení muzea v Kvasicích, kam v roce 1927 věnoval své archeologické sbírky, které vytvořily základy muzea. V r. 1956 byl muzeum zrušeno a sbírky převedeny do muzea v Kroměříži.
J. Spáčil se podílel na založení kroměřížského muzea (1933), řadu let pracoval ve vedení Klubu přátel výtvarného umění v Kroměříži, byl mj. ředitelem celostátní výstavy 100 let českého národního života (1948). od roku 1936 byl členem výboru Moravského kola spisovatelů. Svou literární činnost zaměřil především na prózu s tematikou historickou a sociální a na knihy pro děti a mládež.
Spáčilovu osobnost připomíná také Spáčilova naučná stezka Chřiby.

Čestné občanství města Kroměříže (od roku 1967) a Kvasic

Kroměříž 22/020 - čestný hrob, sektor 22 (čestné pohřebiště), poloha hrobu na mapě