Ferdinand Vach

česká

* 25. 2. 1860, Jažlovice (Praha)

† 16. 2. 1939 (78 let), Brno

hudba, vzdělávání

1869–1873 chlapecký sbor Žofínské akademie Týnský chrám, Chrám sv. Víta
1873–1876 měšťanská škola ve Vlašimi a varhanická škola v Praze
studium ukončil 10. ledna 1877
1878–1880 externě učitelský ústav v Soběslavi
1882–1885 studium na varhanické škole
U pražské zkušební komise byl aprobován ve sborovém zpěvu, hře na housle (21. listopadu 1886), hře na klavír a hře na varhany (5. listopadu 1890).

leden 1877–srpen 1878 podučitel v Souticích, Lešanech u Netvořic
1880–1882 sbormistr v Bele Crkvi v Banátech (Srbsko, oblast Vojvodina)
1882–1885 varhaník a sbormistr v Karlíně, v Besedě dělnické a ve Slavoji (během studia) 1884–1886 pedagogicky působil v hudebním ústavu Josefa Jandovského v Karlíně
1886 kapelník u kočovné divadelní společnosti Františka Pokorného
1. září 1886–95, 1899–1905 ředitel a sbormistr (1887–1905) hudební školy spolku Moravan v Kroměříži
25. 9. 1886 ředitel kůru a kapelník při kolegiátním chrámu sv. Mořice v Kroměříži (do 1905)
V Kroměříži vyučoval zpěv na gymnáziu (založil zde pěvecký sbor, 1888–93, 1895–1905) a na učitelském ústavu (1891–1905).
1905 jmenován učitelem na učitelském ústavu v Brně
Vyučoval zpěv také na První české reálce (1908–14) a na varhanické škole v Brně (1907–09, 1918–19). 29. dubna 1913 byl jmenován profesorem.

syn Ferdinand Vach
bratr Emanuel Vach
syn Karel Vach

1886-1905 Kroměříž

V Kroměříži komponoval scénickou hudbu a chrámové skladby, které sám dirigoval. V Moravanu nastudoval a provedl skladby Antonína Dvořáka. V roce 1900 uvedl Moravan premiéru Janáčkovy kantáty Amarus za řízení skladatele.
Spojením žáků čtvrtého ročníku učitelského ústavu (43) se staršími učiteli (17) vznikl Učitelský dorost pedagogia v Kroměříži, se kterým Ferdinand Vach poprvé vystoupil v sále Nadsklepí 30. července 1903. V roce 1904 dostal tento spolek název Pěvecké sdružení moravských učitelů, které se Vachovou zásluhou rozvinulo v těleso s vynikající pěveckou a interpretační úrovní. S Vachem a Pěveckým sdružením moravských učitelů začal později spolupracovat Leoš Janáček, který pro ně vytvořil své vrcholné skladby pro mužský sbor (Maryčka Magdónova, 70 000, Kantor Halfar, Potulný šílenec). S pěveckým sdružením moravských učitelů koncertoval v Praze, Vídni (1905), Německu, Paříži, Švýcarsku a Rusku (1913).
V roce 1912 založil Moravský smíšený sbor učitelský. V době první světové války ustanovil Sbor moravských učitelek (1915, od roku 1936 Vachův sbor moravských učitelek). I s tímto tělesem Vach uvedl v premiéře skladby Leoše Janáčka (ženské sbory Vlčí stopa a Hradčanské písničky).
Po první světové válce Vach obnovil činnost mužského i smíšeného sboru, které pod jeho vedením dosáhly uměleckého vrcholu. Byl jmenován dirigentem Filharmonického sboru Beseda brněnská (prosinec 1918 – podzim 1919.
1923 v Itálii získal rytířský řád italské koruny
1. prosince 1925 odešel jako profesor učitelského ústavu do důchodu, dále však působil jako sbormistr u obou pěveckých sborů, které založil.
Získal Státní cenu československou, byl jmenován předsedou Klubu moravských skladatelů (1929), obdržel čestné uznání Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (1930) a byl zvolen řádným členem České akademie věd a umění (23. května 1933). Jako dirigent řídil poslední koncert 27. října 1934 (rozhlasový koncert) a dirigentské funkce se vzdal 2. února 1935. Stal se čestným členem Moravanu v Kroměříži (1906), Sboru moravských učitelek (1922), Filharmonického sboru Beseda brněnská (1923), Pěveckého sdružení moravských učitelů (1930) a čestným občanem Kroměříže (1930).
Ferdinand Vach řídil s Pěveckým sborem moravských učitelů 788 koncertů (125 v zahraničí) a nastudoval 276 skladeb (249 od českých autorů).
14. 11. 1930 jmenován čestným občanem města Kroměříže

Brno 26/112-114, poloha hrobu na mapě