Bartoloměj Paprocký z Hlohol

a Paprocké Vůle

* 1540, na Paprocké vůli

† 27. 12. 1614 (74 let), Lvov

historie

univerzita v Krakově

1589–1598 pobyt v Kroměříži - připomíná pamětní deska odhalená v roce 2020 na nádvoří kroměřížského zámku
Díky podpoře nejprve olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského a pak Jana Zbyňka Zajíce z Házmburka napsal řadu knih o genealogii a heraldice, ale také překládal polské básně a psal i vlastní, zejména náboženské. Byl přítelem známého polského alchymisty Michala Sendivoje.[3] Roku 1610 se vrátil do Polska, kde ve Lvově 27. prosince 1614 zemřel a je tam pohřben.

Historický význam jeho děl, zejména Zrcadla markrabství moravského (1593) a Diadochu (1602), obšírné kroniky českých knížat, králů, šlechty i měst, je značný i přes nekritičnost, kterou trpí. Jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k českým a polským (také uherským a rakouským) dějinám v 2. polovici 16. století. Jeho básně nejsou bez významu ani pro vývoj básnické polské literatury.[4]

manželka Jadwiga Kosobudzká

1577 se účastnil bitvy o Gdaňsk
V sedmdesátých létech 16. stol. se jako katolík stal členem strany, která podporovala kandidaturu Maxmiliána Habsburského na polský trůn, ale po porážce Maxmiliána III. roku 1588 byl Paprocký nucen uprchnout z Polska na Moravu.
1593 v Kroměříži napsal i své Zrcadlo markrabství moravského, ve kterém najdeme rytinu Jana Willenberga zachycující nejstarší pohled na město Kroměříž.